Choď na obsah Choď na menu
Reklama
Reklama
 


Utajený život Ježíše Krista

4. 2. 2009

pocházel z královské rodiny, měl bratry a sestry, cestoval do Indie, studoval hinduismus i budhismus, Máří Magdaléna byla jeho žena, měl děti, nezemřel na kříži… Co vše nám tají Vatikán?

     V průběhu století církev usilovala o vytvoření obrazu Ježíše podle svých představ, jimiž jsou v zásadě názory Pavla z Tarsu, tedy toho, jenž je opěvován a chválen ve „Skutcích..“ a později představován jako apoštol Pavel. Navzdory názvu tohoto textu – Skutky apoštolů je jisté, že na všech jeho řádcích se vyskytují, a to jakoby mimochodem, zmínky o Petrovi, Janovi a Jakubovi; po ostatních není ani stopy. Jediným protagonistou je Pavel. Pavel, který se chlubí tím, že nezná nikoho z blízkých Ježíšových žáků a tři roky nato, že vstoupil do křesťanské sekty. Jak je tedy možné, že je apoštolem? Vždyť Ježíše nepotkal, nepoznal, neviděl.

     Císař Konstantin nadiktoval v roce 313 „Milánský edikt“ vyhlašující svobodu tomuto náboženství a stal se na smrtelné posteli bojovným křesťanem. Pod jeho záštitou byl svolán Nikajský koncil v roce 325 n. l., na kterém byly ze stromu křesťanství vystříhány všechny texty, které se nelíbily Pavlovské církvi. Proč? Gnostické texty uváděly, mimo jiné, možnost vstoupit do kontaktu s Bohem bez jakékoli meditace Kléru. Potvrzovali existenci tajné doktríny, kterou Ježíš poskytl skupině svých věrných, kde ženy hrály vůdčí úlohu a mohly sloužit církevní obřady. Bohužel sv. Pavel byl proti ženám, G. Messadie dokonce tvrdí, že byl homosexuál a to se podepsalo na církevním vztahu k ženám po mnoho století. A v těchto okolnostech se sformovala první Bible.

Narození a dětství

     Ježíš se narodil v červnu ne v prosinci, jak tvrdí církev. Ranní křesťané uváděli jeho narození v různých datech mezi dubnem a květnem. Ranní církevní otci pak vybrali 25 prosinec, protože tento svatý den Římané oslavovali jejich boha slunce a jejich zimní slunovrat (u nás je to 21.12. ). Římané slavili tento svátek jako čas znovuzrození, proto církev vzala tento pohanský svátek a pokřesťančila ho, stejně jako mnoho dalších. Oba - Máří i Josef pocházeli z královských, bohatých, židovských rodin. Ježíš se narodil něco jako v motelu pro bohaté a proto o jeho narození vědělo tolik lidí. „Syn Davidův, syn Abrahamův “ (Matouš1:1). Z Lukášova evangelia víme, že hned po narození dal Josef s Marií Ježíše pokřtít v chrámu. Po Ježíšově pokřťení se rodina vrátila zpět do Nazaretu, které bylo asi 62 mil od Jeruzaléma, takže kdyby Herodot chtěl Ježíše zabít, jak tvrdil Matouš, tak by to udělal. Nehledě na tom, že když byl Ježíš před ukřižováním poslán za Herodem, aby ten rozhodl o jeho osudu, tak ten to nechal raději na Piláta.

     Před událostí v chrámu, Ježíš vyrůstal jako normání židovský chlapec, který pomáhal svému otci ve výrobě nábytku. Hrál si se svými bratry (Jakub, Josef, Simon, Juda) a sestry, bratrancem Janem (jeho matka Isabela byla sestřenicí Marie), později nazvaným Křtitel a k Ježíšovým přátelům už tehdy patřila Máří Magdaléna, která pocházela z velmi zámožné rodiny. Ježíš byl vzděláván v židovském právu a hebrejštině, z Bible víme, že Ježíš studoval v chrámu a diskutoval z kněžími. Myslíte si, že kdyby Ježíš nebyl z královské rodiny, že by ho nechali poslouchat Starší ve chrámě či vůbec tam studovat? Někdy ve věku mezi 14 az 15 rokem se Ježíš rozhodl, že chce cestovat, studovat další náboženství. Tak Ježíš odchází se svými dvěma bratry Jakubem a Janem (jejich jména uvádí Matouš) na cesty.

Ztracené roky Ježíše Krista

     Prvně se na čas uchýlil do oblasti dnes známé jako Turecko, kde v Byzancii (Konstantinopol, dnes Istambul) nějaký čas studoval. Pokud navštívíte Turecko a zeptáte se na Ježíše, lidé se s vámi budou hádat, když popřete, že tam Ježíš byl. Z Byzancie se Ježíš vydal se svým doprovodem dál na východ do Mezopotámie (dnes Irák) do města Babylon. Z Babylonu pokračoval do Persie (dnes Irán) a přes Afghánistán do antické Indie. Legendy tvrdí, že zde pobýval skoro deset let a navštívil nejen oblast Kašmíru, ale i Tibet, kde hledal ty nejvyšší učitele a mistry.

     Koncem osmdesátých let 19 století putoval z Kašmíru do Ladakhu ruský historik, novinář a cestovatel Nikolaj Notovic, šťastnou náhodou objevil v budhistickém klášteře Hemis starobylé rukopisy. Podle nich se v Izraeli narodil boží chlapec, pojmenovaný Issa (Ježíš), který se ve svých 14 letech dostal s kupci po Hedvábné stezce do údolí řeky Indu, kde se usadil se záměrem studovat zákony velkého Budhy. V dalších oblastech Indie se pak Ježíš seznámil s džinismem, brahmanští kněží ho naučili číst a vykládat vědy, nakonec se však Ježíš s bráhmany nepohodl a vrátil se zpátky do Palestiny. Další částí jeho příběhu pak nápadně připomínají to, co již známe z evangelií. Notovic vydal sve zjištění o budhistickém Ježíši ve francouštině, za což byl následně uvězněn a vypovězen na Sibiř.

     Další Rus Nikolaj Rerich, který většinu svého života strávil v Indii jako etnograf historik také narazil na legendy o božském Issovi, o nichž píší Tibetské rukopisy. Podle nich tento muž, totožný s křesťanským Ježíšem získal v Indii jogínské schopnosti a díky jim pak přežil popravu na kříži a vrátil se do Indie.

     Existují tucty textů z Indie a okolí, které potvrzují Ježíšův pobyt zde. V Kašmíru, ve městě Srinagar se nachází dva odloučené monumenty. První Roza Bal (Razabal), který má být Ježíšův hrob. Lidé zde věří, že Ježíš přišel do této oblasti po jeho ukřižování, žil do 120 let a je tam pohřben. Druhý monument se nalézá na kopci ve městě Takhat Sulaiman a na němž je napsáno, že v roce 54 zde byl Ježíš, prorok dětí z Izraele. Křesťanští učenci pro tyto dva monumenty nemají žádné rozumné vysvětlení.

     Z Indie cestoval Ježíš do Egypta, kde se věnoval učení Gnostiků a nějaký čas pobýval v oblasti Kumran s Essejci (svitky od Mrtvého moře) a stal se i členem jejich sekty. Někdy v době kolem svých třicátých narozenin se rozhodl pro návrat a vydal se zpět na cestu do Nazaretu. Je zajímavé, že jedno z největších náboženství na světě, Islám, uznává Krista jako proroka a Božího posla. Navíc Muslimové věří, že Ježíš přežil své ukřižování a nezemřel na kříži.

Plán na záchranu Ježíše Krista

     Jak z Bible víme, Ježíš léčil a konal zázraky i na židovský svátek Pesach, což proti němu popudilo mnoho obyvatelstva. Navíc kněží ze Sanhedrinu a Farizejové začali tlačit na římskou vládu, aby zatkla Ježíše a postavila ho před soud. Kněží ze Sanhedrinu se sešli na zvláštním koncilu a rozhodli se požádat Pontiuse Piláta o Ježíšovo zatčení pro rouhání a pobuřování. V tuto dobu Ježíš řekl Jidáši Iškariotskému, aby domluvil soukromou schůzku s Pilátem. Schůzka byla domluvena několik dní před tím, než byl Ježíš zatknut, účastnili se jí Pilát, Ježíš, Jidáš Iškariotský a Josef z Arimatie. Ježíš na Piláta velice zapůsobil, existuje zpráva, že prý Ježíš uzdravil jeho manželku a Pilát Ježíšovi slíbil, že udělá vše pro jeho záchranu. Ježíš souhlasil i když věděl, že utrpení na kříži neunikne. Důkaz o Pilátově náklonosti Ježíšovi zmiňuje církevní otec Tertullianus na počátku 3. století, který ho dokonce označil za tajného křesťana.

     Ježíš byl zatčen v zahradě vojáky z chrámu (nebyli to Římané, co přišli uvěznit Ježíše, ale židovští vojáci, kteří chránili židovský chrám a byli posláni kněžími ze Sanhedrinu). Matouš to popisuje takto: …Jidáš, jeden z dvanácti, přišel a s ním četný zastup s meči a klacky, poslaný od velekněží a starších lidu. Zrádce jim dal znamení: „Koho políbím, ten je to, zmocněte se ho!“ Hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: „Buď zdráv, Rabbi!“ A políbil jej. Ježíš mu ale řekl: „Příteli, učiň to, k čemu jsi zde!“ I přistoupili, vztáhli na Ježíše ruce a zmocnili se ho… Okolnost, že Ježíš připomíná Jidášovi, aby učinil to, proč je zde, je stejně podivná, jako jeho slova z Janova evangelia, aby učinil, co učinit chce. Buď Ježíš od počátku věděl, že ho Jidáš zradí a pouze mu jeho zradu připomínal, či byli smluveni a celá záležitost byla jejich společný tajný komplot.

     Poté byl Ježíš napřed vyslýchán kněžími ze Sanhedrinu, jak se dovídáme z evangelií (Matouš 26:63-64, Marek 14:61-62, Lukáš 22:66-70). Odtud byl Ježíš předveden před Piláta a kněží požadovali jeho ukřižování pro rouhání. Že se Pilát opravdu snažil Ježíše zachránit ukazuje třeba (Lukáš 23:7-12), kdy Pilát Ježíše poslal k Herodovi, aby ten vše vyřešil, bohužel Herod nechtěl mít žádnou zodpovědnost a poslal Ježíše zpět. Pilát pak zkusil tradiční osvobození, kdy měl dav zvolit mezi Ježíšem a vrahem Barabasem. Dav bohužel ovládali Sanhedrinští a ti propustili Barabase. Na závěr Pilát objednal mísu s vodou a před davem si umyl ruce. A vidouc Pilát, že by nic neprospěl, ale že by větší rozbroj byl, vzav vodu, umyl ruce před lidem, řka: Čist jsem od krve spravedlivého tohoto. Vy vizte.,,(Matouš 27:24).

     Zvláštní chování Piláta dokazuje i evangelium podle Lukáše, kde Pilát říká o obviněném Ježíšovi: „Neshledal jsem na něm nic, co by zasluhovalo smrti.“ Podobně evangelista Jan cituje jeho slova: „Já na tomto člověku neshledávám žádné viny.“ Celé to vypadá, jakoby všichni evangelisté Piláta bránili za tento jeho čin, či věděli víc. Za podivení i stojí, že etiopští křesťané dodnes považují Piláta a jeho ženu Prokulu za světce a jejich svátek si připomínají každoročně 19. června. Přitom Prokula se k svátosti dostala díky svému snu, pod jehož dojmem žádala chotě o milost pro Spravedlivého a snad i byla Ježíšova ctitelka.

     Dav poté donutil Ježíše nést svůj kříž, ale byli zde lidé, kteří mu ho pomohli nést, jako třeba Josef z Arimatei. Vědci se domnívají, že kříž mohl být vysoký tři a půl metru a vážil v případě, že bylo použito syrové dřevo, zhruba devadesát kilogramů, nebo v případě suchého dřeva asi šedesát kilogramů. Další vědci soudí, že kříž mohl být menší, čímž by byla i váha úměrně nižší. Ježíš měl asi kříž střídavě opřený o pravé či levé rameno a jeho konec zřejmě vláčel po hrbolaté jeruzalémské dlažbě, tím by ještě ubyla zřejmě třetina jeho váhy. Cestou Ježíše polévali vodou se solí, což je velmi bolestivé, ale zároveň to spolehlivě zastaví krvácení. Samotná křížová cesta na Golgotu byla dlouhá asi 700 az 760 metrů. Že Ježíš byl schopen tímto projít mu asi pomohlo učení z Indie, kdy se dokázal dostat do stavu něco mezi meditací a hypnózou. Ježíš vyléčil nemocné, vrátil mrtvé k životu a vše jen dotykem rukou, proč by tedy nepoužil něco na svou záchranu?

     Vojáci Ježíše přibili na kříž, ale měli od Piláta nařízeno nezasáhnout žádnou tepnu a pro větší podporu ho v podpaždí podvázat provazem a také mu dali i odpočívadlo pro nohy. Což ostatní neměli, navíc Ježíši nebyly zlomeny nohy. Podle Evangelií je Ježíš na kříži kolem tří hodin. Mnoho učenců souhlasí, že ukřižování je pomalá smrt, která trvá několik dní. Navíc Ježíš byl ukřižován den před židovským svátkem Pesach a židovský zákon zakazuje nechávat těla na kříži v tento den. To samozřejmě věděli kneží ze Sanhedrinu a šli Piláta žádat o zlomení nohou všem obětem (Jan 19:31-33). Pilát poslal vojáky s rozkazem nezlomit Ježíšovi nohy, protože Ježíš už je mrtvý.

     Kolem třetí hodiny dostal Pilát zprávu, že Ježíš začíná selhávat a nechal tedy Ježíši podat uspávací lék, vyvolávající lehké kóma. Lawrence Gadner podporuje tezi, že obsah džbánu, o němž Matouš píše, je víno smíchané se žlučí (Matouš 27:34) či víno s hadím jedem, tedy o směsku, která při pečlivé přípravě mohla způsobit bezvědomí co smrt. Ten byl Ježíši podán v napuštěné houbě. Před svou smrtí však Ježíš zvolal k nebi slova, která vyvolávají polemiku. Někteří badatelé jako Robert Ambelain podporují verzi, že Ježíš nepronesl k nebi žádný verš, ale že vykřikl mocná slova, magickou formuli. Poté byl Ježíši propíchnut bok a když nereagoval, byl prohlášen za mrtvého. Evangelisté tvrdí, i když tam nebyli, že po probodnutí z boku hned vyšla krev a voda. Vladimír Liška tvrdí, ze šlo o výpotek z břišní dutiny jako následek lehčího poranění, při němž nedošlo k zasažení důležitých orgánů. Kersten se domnívá, že šlo také jen o lehkou ránu, spíše škrábnutí, a skutečnost, že byl v té době Ježíš ještě naživu prý potvrzuje, že z jeho rány vyšla krev. Mrtvoly přece nekrvácí. Poté byl tedy Ježíš sundán z kříže a Josef z Arimatei s Máří Magdalénou a Nikodémem ho odnesli do Josefova hrobu, kde byl přiveden zpět k životu.

     Je zajímavé, že všechna čtyři evangelia popisují ukřižování odlišně, což je i pochopitelné, když žádný z Ježíšových učedníků, kromě Magdalény, se této události neúčastnil. Jan (19:25-27) líčí, kdo zůstal u kříže. „V dobu ukřižování obloha zčernala a začalo pršet krátce potom, co kdy byl Ježíš dán na kříž. Ježíš byl dán do hrobu před západem slunce, protože bylo opět proti židovskému zákonu pohřbít někoho v noci. Pilát pak poslal svého nejlepšího lékaře, aby Ježíše zkontroloval a ošetřil mu rány“. Autor Faber-Kaiser píše v knize, popisuící indické tradice, které obsahují zmínku o jménu Marham-I-Isa s informací, že tento balsám byl připraven pro Ježíše k léčbě jeho ran. Pro doplnění dodávám výňatek z knihy Mircea Eliade: „Jsi posvátný, sporyši, protože rosteš na zemi. Poprvé tě našli na hoře Kalvarie. Vyléčil jsi našeho Vykupitele a zcelil jsi jeho krvácející rány.“

     Badatelé jako Holger Kersten, Vladimír Liška, či francouzský spisovatel a historik Messadie se zamýšlejí nad značném množství směsi myrhy a aloe, které obstaral k pomazání Ježíšova těla Nikodém. Evangelista Jan hovoří o sto librách, což odpovídá zhruba 33 kilogramům. Ale Židé podle historiků nemívali ve zvyku zavinovat mrtvé vonným kořením či mastmi, stejně tak jako mrtvé nebalzamovali. Pokud jde o aloe a myrhu, Kersten připomíná, že lepkavá stává z aloe se ve starověku používala jako dezifekční prostředek. Její léčebné účinky vysoce oceňoval i nejproslulejší lékař Hippokrates (asi 459-377př. n. l.). Proč tedy bylo Ježíšovo tělo potíráno třiatřiceti kily léčivých mastí? Ježíš nebyl mrtev! Tolik myrhy a aloe mělo sloužit k léčení ran utrpených při bičování a na kříži a Josef z Arimatie a Nikodém byli spiklenci, kteří hodlali Ježíše zachránit, tvrdí Messadie, Kersten ci Liška.

Zmrtvýchvstání

     Josef Flavius v Knize Židovské starožitnosti z let 93 a 94 o Ježíšovi zmiňuje toto: „V této době žil Ježíš, člověk moudrý, ačkoli se má nazývat člověkem, neboť konal zázračné činy. Byl učitelem lidí, kteří s radostí příjimali pravdu a získal mnoho Židů a mnoho lidí z Řeků, toto byl Kristus. A když ho na udání našich předáků odsoudil Pilát k ukřižování, neopustili ho, kdo ho dříve milovali, ukázal se jim totiž třetího dne opět živ, když Boží proroci předpověděli toto i mnoho jiných podivuhodných věcí. A až doposud trvá společenství křesťanů nazvaných podle jeho jména.“

     Zmrtvýchvstání je opět popsáno ve všech čtyřech evangeliích, ale opět ani v tento moment se neshodují. Marek udává, že Adel, v textu jinoch oblečený do bílého roucha, říká třem ženám, co přišli tělo mrtvého namazat vonnými mastmi: „Hledáte Ježíše Nazaretského, který byl ukřižován? Byl vzkříšen.“ Není zde a vzkazuje Petrovi: „Jde před vámi do Galileje.“ Tam jej uvidíte, jak vám řekl, Lukáš líčí, jak Máří Magdaléna a další ženy našly kámen odvalený a objevují se dva muži a říkají: „Proč hledáte žijícího mezi mrtvými.“

     Všechna evangelia líčí, že učedníci nevěřili a pochybovali, že Ježíš je na živu (Matouš 28:17). Marek líčí Ježíše objevujícího se dvou učedníkům, kteří nevěřili, což se událo tesně před tím, než z nich Ježíš udělal apoštoly. „Potom sedícím spolu jedenácti ukázal se a trestal nedůvěru jejich a tvrdost srdce, že těm, kteří jej viděli vzkříšeného, nevěřili “ (Marek 16:14). Přesvědčivý důkaz nám podává Lukáš: „I jdi jim, co se strašíte a proč myšlení vstupují na srdce vaše? Vizte ruce mé i nohy mé, já zajisté jsem ten. Dotýkejte se mne a vizte; neboť duch těla a kosti nemá, jako mne vidíte míti “(24:38-39). Dále Jan (20:26-29) popisuje příběh o pochybovačném Tomáši, který uvěří, až když si sáhne na Ježíšova zranění. Kdyby Ježíš vstal z mrtvých, stal by se duchem a ducha jak všichni víme, se dotknout nemůžeme. Když se Ježíš znovu objevil svým učedníkům, vše jim vysvětlil a i to, že Jidáš nebyl zrádce, ale jednal na Ježíšův pokyn (Jidášovo evangelium). V tuto dobu dal všem apoštolům instrukce, kam mají cestovat a šířit jeho učení. Apoštolové pak cestovali do Řecka, Turecka, Asie a Evropy a Ježíšův bratr Jakub Kristus zůstal a učil v Izraeli. Což nám potvrzuje Josef Flavius: „Velekněz Annaos svolal shromáždění soudců a dal předvést bratra Ježíše, řečeného Kristus, jménem Jakub a některé jiné, vznesl proti nim žalobu jako přestupníkům Zákona a předal je k ukamenování.“ Všichni ale ve svém učení tajili, že Ježíš přežil, aby se tak podpořily legendy o Mesiášovi, které se šířily už stovky let před Ježíšovým Narozením.

Josef z Arimatie

     Byl nejvěrnějším přítelem Ježíše a zároveň byl i blízkým přítelem Piláta. Byl strýcem Ježíšovy matky Marie, byl velmi bohatý a vlastnil cínove doly v Británii. Jeho známosti s římskými zastupiteli a přátelství s Pilátem byly klíčové pro zachránění Krista.

     Autoři jako Gardner se odvolávají na „Annales Ecclesiastici“, pocházející z roku 1601, aby připomněli, že v nich potvrzuje cardinál Baronio, vatikánský knihovník, že Josef z Arimatie přišel v roce 35 n. l. do Marseille, odkud se přemístil do Británie, aby kázal Evangelium. Jiné zdroje uvádějí u této cesty pozdějiší data. Stejný pramen tvrdí, že Britové přijali Josefa z Arimatie chladně, zatímco král Arvirago byl k němu srdečný a dokonce mu přidělil pozemek pro stavbu chrámu, z čehož bylo po čase Glastonbury. Později tam vyrostly další a další budovy, takže v tomto místě vznikl chrámový a klášterní komplex první velikosti.

Ježíšův život po ukřižování

     Ježíš se odebral se svou rodinou do Kumranu, kde čekal na Josefa z Arimatie, který mezitím připravoval vše na útěk z Izraele. Ježíše doprovázela Máří Magdaléna, Marie, Josef a dva jeho učedníci Filip a Jakub. Když se dostavil Josef z Arimatie, všichni odpluli do Turecka, kde Ježíš se svou rodinou nějaký čas zůstal. Josef z Arimatie se plavil do Anglie založit křesťanskou obec v Glastenbury. Poté Ježíš cestoval opět do Indie a Kašmíru a někdy v tuto dobu se mu narodila dcera Sarah. V Indii strávil nějaký čas, pak se vrátili zpět do Turecka a odtud pokračovali do Řecka, Itálie, než se usadili v jižní Francii v oblasti Rennes-le-Chateau (kniha Svatá krev, Svatý grál), či Languedoc (odtud pocházela sekta Katharu, než byla vyvražděna katolickou církví). V těchto oblastech mají kořeny tajné společnosti jako Převorství Sionské, Templáři, Svobodní zednáři. Ježíš žil pod novým jménem David Albengentun. Po Sáře se jim narodila další dcera Esther a dva chlapci. Ježíš se stáhl do ústraní, věnoval se psaní a kázala Máři Magdaléna (Gnostikové). Některá Ježíšova psaní byla přisouzená Filipovi. Ježíš také pomáhal sepsat evangelium Magdaléně, Janovi a Jakubovi. Evangelium Filipa a Jakuba byly nalezeny v Nag Hammadi v Egyptě 1945, ale evangelium Máři Magdaleny bylo získáno roku 1896 v Akhim Egyptě a Němci nazváno Berlínský kodex.

„Jestli pak i jiných mnoho věcí, kteréž činil Ježíš, kteréž kdyby měly všecky, každá obvzláštně psaná býti, mám za to, že by ten svět nemohl přijíti těch knih, kteréž by napsany byly...“

(Jan21:25)

Psáno s láskou, respektem a úctou k Ježíši Kristu a jeho učení.

 

 

zdroj:

http://zahady.mysteria.cz/news.php?id=1000

 
Reklama

Komentáre

Pridať komentár

Prehľad komentárov

takk toto

(hahahah, 22. 1. 2010 19:15)

prepacte ale toto ma byt co karikatura na bibliu?
Ako možte daco take tu dat Ja som veriaci a toto su uplne nezmyslene teorie...